Kdykoliv mám nějakou pochybnost v otázkách moderní etikety, ihned sáhnu po Velké knize etikety pana Ladislava Špačka. A když paní Marie zde ve fóru otevřela téma s otázkou, zda je možno jít na ples naboso, není divu, že jsem začal své pátrání po odpovědi, právě v této oblíbené příručce. Cenný zdroj informací, o společenském aspektu punčoch, mi poskytly také odpovědi Ladislava Špačka v internetových diskusích, například k pořadu České televize Etiketa, které, s laskavým svolením autora, nyní budu citovat.

Dříve než se s p. Špačkem pustíme do zkoumání společenských aspektů spojených s punčochami, musím vysvětlit ještě jednu „drobnost“: přestože, jsme na serveru, kde důsledně ctíme rozdíl mezi punčochami a punčochovými kalhotami, je tento rozdíl ve společenském pojetí pouze technický a pojem punčochy tedy v následujícím textu zahrnuje i punčochové kalhoty.

Chození naboso

K chození naboso razí pan Špaček jednoznačný názor: „Do společnosti a na pracovní jednání si žena vždy bere silonky. Třeba v Americe je žena bez punčoch tak trochu nahá. Je vám v nich horko? A co muž v saku? (Buďte ráda, že jste se narodila v téhle době, která vám poskytuje tolik pohodlí. Před sto lety byste nosila silné bavlněné punčochy a korzet. Teprve ve 20. letech se objevily první syntetické materiály, byly ještě hrubé, se silným švem vzadu. Spolu s prvními syntetickými punčochami se objevil podvazkový pas a ženy mohly konečně odložit korzet, který do té doby držel bavlněné punčochy. Masového rozšíření se silonkám a nylonkám dostalo až v padesátých letech. Na začátku 60. let, po vynálezu minisukně, začal být podvazkový pás na obtíž, a tak se objevily punčochové kalhoty. Dnes si můžete vybrat ten nejjemnější materiál, dokonce ve vedru nemusíte mít punčochové kalhoty, ale vezmete si punčochy se samonosným lemem, co byste si ještě přála víc?“

Takže je jasné, že minimálně při formálních příležitostech, by žena měla mít punčochy.

Je ale opravdu nutné, aby měla žena punčochy pokaždé?

Ladislav Špaček uvádí příklady:

Manažerka v zaměstnání – punčochy rozhodně ano.

„Manažerka při obchodním jednání by punčochy rozhodně mít měla a k tomu klasické lodičky. Punčochové kalhoty jsou ve vedrech stejně nepříjemné jako saka u mužů. Raději zvolte opravdové punčochy se samodržícím lemem, než abyste šla naboso. Ideálním oblečením manažerky je kostým. Ten jí umožňuje volit variantu se sakem i bez saka, protože - na rozdíl od pánské košile, která není svrchním oblečením - může žena sako kdykoli odložit a být jen v halence nebo topu.“

Dáma na odpolední garden party – punčochy nepovinné.

„Na odpolední garden party nebo méně slavnostní akce žena může risknout jít bez punčoch, ale pozor, je to jako s minisukněmi. Chce-li žena něco ukazovat, musí být perfektní pedikúra, opálená lýtka, prostě dokonalost sama. Jinak je lepší nohy ukrýt do punčoch a vydržet to. Ostatně muži to zase musí vydržet v saku.“

Jednání, obědy a večeře – punčochy ano.

„Důležitá jednání, obědy či večeře a večer do společnosti musí mít dáma bezpodmínečně punčochy! Rukavice - krátké ke krátkým šatům, dlouhé rukavice k dlouhým. Dámy nesundávají rukavice při podávání ruky, ani při tanci. Jenom při jídle je, stejně jako klobouk, odloží.“

Běžný den v zaměstnání – punčochy nepovinné

(není-li upraveno firemním kodexem). „V běžný den do zaměstnání, máte-li dlouhou sukni, opálené nohy a otevřené boty, je možné punčochy vynechat.“

Jak je to s otevřenými botami, například páskovými, ve společnosti?

„Dnes už mají ženy k dispozici punčochy s bezešvou špičkou a patou, takže mohou mít i otevřenou obuv, ale do večerní společnosti by žena měla dát přednost klasické elegantní lodičce s uzavřenou špičkou a patou. Otevřené boty jsou velký problém současné epochy. Dříve bylo jasné, že do společnosti si žena vezme lodičky a bude mít bezpodmínečně punčochy. Americké herečky nás naučily nosit otevřené boty. Pravidlo říká, že do společnosti žena nosí punčochy, pak jsou na místě lodičky. Do páskových bot můžeme vzít punčochy bez zesílené paty nebo špičky, to je podle mne to nejlepší řešení. Jít naboso je na hranici společenské důstojnosti.“